Vyjádření k rozhovoru s Vlastimilem Košťálem

Rozhovor s Vlastimilem Košťálem pro deník Sport - zde je jeho celý text...

"Vždycky jsem si myslel, že fotbal je týmová hra, při které spolu drží nejen hráči a realizační tým, ale i všichni ostatní, kteří se o tým starají či mají menší nebo větší odpovědnost za jeho organizaci. Všichni jsou přece v ten okamžik na stejné lodi, která vyráží vstříc bojům o vítězství... A jak už to tak ve sportu a ve fotbale bývá, někdy bohužel skončí její posádka v poli poražených..."

"Jedno však mají všechny tyto porážky i výhry společné = všichni členové týmu vyhrávají nebo prohrávají SPOLEČNĚ. Je přitom pochopitelné, že někteří se na konečném výsledku podílejí více a někteří zase méně, a to ať už v dobrém či špatném směru. Přesto pokaždé platí to, že tým podrží a postaví se za ty, kterým se něco nepovedlo, protože i oni dávají do boje svoje srdce a vynakládají stoprocentní úsilí k tomu, aby se uspělo. To, že tomu tak je i u našeho národního týmu, o tom jsem byl pevně přesvědčen po celou dobu, co za reprezentační mužstvo hraju – a to až do chvíle, co jsem si v úterním deníku Sport přečetl rozhovor s manažerem reprezentace panem Košťálem."
 
"Z mnoha jeho slov uveřejněných v tomto rozhovoru jsem došel k přesvědčení, že za celé ty roky je právě on jediným člověkem v týmu, který jen vyhrával a nezažil žádnou porážku ... Když se vyhraje a postoupí - je to jeho úspěch! Ale při porážce zní jeho odpověď (pro mě naprosto nelogicky) ve smyslu: "Organizace byla díky mně skvělá, bohužel na hřišti jsem nebyl. Moje odpovědnost za neúspěch je jen jakási politická..." Proč tedy mluví o úspěších na hřišti jako o SVÝCH, když přitom na hřišti nebyl, a v případě neúspěchů mluví alibisticky pouze o jakési politické odpovědnosti? Tomuto rozporu upřímně řečeno nerozumím..."

"Rád bych také zdůraznil, že na adresu nyní již bývalého manažera reprezentace a jeho "výkonů" mimo hřiště se nikdo z nás, hráčů, nikdy veřejně nevyjádřil. Jak jsem již řekl – a za tím si stojím - jsme přece jeden tým, a tak ctíme společně zásadu, že to, co je uvnitř týmu, neventilujeme ven a na veřejnosti se vzájemně nenapadáme. Sice to může někomu znít jako fráze, ale je pravdou, že v národním týmu jsme vždy táhli za jeden provaz. Proto jsme také dosáhli úspěchu v podobě postupu na tři závěrečné turnaje v řadě."
 
"Tento sloupek rozhodně není mou osobní odvetou za to, že na mě bylo ukázáno jako na viníka našeho předčasného vyřazení na Euro. Svojí odpovědnosti se nezříkám a svou chybu, která v zápase s Turky sehrála velikou roli, jsem po utkání okamžitě přiznal a je to pro mě jasný fakt, který nikdy nebudu popírat. Kdo někdy ve sportu zažil podobné zaváhání, tak ví, jak těžké chvíle člověk po zápase prožívá ... O to více mě potěšila spousta povzbudivých slov od všech spoluhráčů. Ti ve své bezprostřední reakci jasně ukázali, že jsme byli na Euro opravdu jeden tým! A nejen proto jezdím s radostí na všechny reprezentační srazy, abych se na hřišti společně s kluky bil o vítězství pro český fotbal a všechny jeho fanoušky, jejichž podpory si já i spoluhráči velmi vážíme!"

"Mám-li být upřímný, tak mě skutečně moc mrzí, že někteří lidé ve vedení našeho fotbalu nejsou týmovými hráči. Myslím tím zejména to, že ve chvíli, kdy se nám tolik nedaří, prostě nejsou těmi, kteří by se za tým postavili a podrželi ho. Spíš to vypadá, že by nás před médii a před fanoušky raději hodili přes palubu, jen aby se tak vyhnuli svojí zodpovědnosti. A to je pro mě osobně velké zklamání..."

"Na závěr bych rád dodal to, že vám možná tento sloupek napoví, proč zájemců o post reprezentačního trenéra je spíše méně než více. Nebo se pletu? Kdo ví! To ať už si každý ze čtenářů přebere sám..."