Sen, který se stal skutečností. Jsme ve finále!

Musím říct, že kdy jsem v nastaveném čase viděl Fernanda, jak obchází Valdese a dává gól, emoce byly obrovské. Řekl jsem si: „Jsme opravdu tam“. V deseti jsme 55 minut bojovali o přežití a dokázali jsme to.

Pořádně jsem to neviděl, takže se k tomu nemůžu vyjádřit. Terry ke mně stál zády. Uklidňoval jsem ho proto, že kdyby neopustil hřiště a protestoval tam, mohl by zbytečně dostat ještě nějaký trest navíc.

V tu chvíli už jsme navíc hráli bez středních obránců a skoro všichni lidi asi čekali, že dostaneme pět gólů a pojedeme domů. Jenže my jsme věděli, že nám za tohoto stavu stačí dát jeden gól a postupujeme. A to jsme dokázali v nastaveném čase první půle, stejně jako v domácím zápase s Barcelonou. Ramires to udělal krásně. V poločase jsme si řekli, že jestli máme vypadnout, tak nedáme svou kůži lacino. Šli jsme do toho s tím, že se se budeme rvát a za obětavost jsme byli odměněni. Sen se stal skutečností.

Byl jsem na něj perfektně připraven. Měli jsme jasnou strategii, že v případě penalty budu do poslední chvíle vyčkávat a neusnadním mu to pohybem. Stranu jsem vystihl dobře, on to zvedl a trefil břevno. Člověk potřebuje i štěstí. Všichni jsme si v tu chvíli zhluboka oddychli a řekli jsme si: „Ok, osud nám dal další šanci to dobojovat.“ Pořád zbývalo hodně času do konce a věděli jsme, že to bude boj o přežití.

Nic jiného nám nezbývalo. S Barcelonou se nedá hrát otevřeně ani v jedenácti, natož v deseti. Nám se navíc rozpadla prakticky celá obrana. Spousta týmů by se kvůli tomu položilo, ale my znovu ukázali svou sílu. Bránili jsme jako jeden muž, jednu chvíli byl na pravém beku Kalou a na levém Drogba... Každý se obětoval a odehrál ten zápas na 150 procent.

Ani ne ten při šanci Messiho v první půli, ale spíš při jeho střele ke konci zápasu, která šla do tyče. Balón proletěl mezi hráči, střela byla hrozně rychlá a já to na poslední chvíli vytlačil na tyčku.

Je to nádherný pocit. V tom prvním finále jsme před čtyřmi lety smolně prohráli až na penalty, teď máme druhou šanci pohár vyhrát a skončit na opačné straně. Doufám, že tohle finále bude mít daleko veselejší konec.

Je mi to úplně jedno. Kdo chce vyhrát Ligu mistrů, nemůže si soupeře pro finále vybírat. Hlavně jsme ukázali, že to s námi bude mít každý těžké.

Nejhorší je to samozřejmě pro ty kluky. Odehráli dvanáct zápasů v Lize mistrů v sezóně a ten nejdůležitější si nezahrají kvůli kartám. Je to kruté. Ale my ten pohár budeme chtít vyhrát i pro ně.

Není čas, život jde dál. Můžeme si teď jeden dva dny vychutnávat úžasný úspěch v Lize mistrů, ale už v neděli hrajeme v lize s Queens Parkem a musíme se vrátit do reality. Tenhle zápas potřebujeme nutně vyhrát.