Rozhovor s Petrem Čechem po postupu přes Juve

O TRESTNÉM KOPU DROGBY: "Rád bych na tomto místě zopakoval svůj názor, že moc nechápu, proč při takovýchto situacích není ve fotbale možnost použití videa. Zvláště když se jedná o tak významnou soutěž, jakou je Champions League, a navíc v dnešní době, kdy skoro všechny vrcholné fotbalové zápasy - ať je to Premier League, Serie A, Liga mistrů, pochopitelně utkání na mistrovství Evropy nebo na MS a další soutěže - jsou v televizi. Rozhodčí mají komunikátory, takže by to zabralo chvíli, tak 20 sekund, než by dostali opravdu pravdivou informaci o tom, zda ve sporné situaci padnul gól nebo ne. Díky rozhodnutí pomocí videa v takovýchto momentech by potom odpadla řada věcí, které poté logicky následují: emoce na obou stranách, žluté karty, nekonečné dohady o tom, zda gól byl nebo ne. A hlavně, rozhodčí by pak mohl být po takovémto verditu po zbytek zápasu v klidu."

O VNITŘNÍ SÍLE MUŽSTVA: "Opět jsme ji na hřišti prokázali. Jednak na konci prvního poločasu, kdy jsme dali Juventusu gól do šatny (cítili jsme křivdu po neuznané brance), jednak po druhém gólu domácích, který nás nijak nezneklidnil a my jsme kontrolovali vývoj utkání a dokázali jsme ještě přidat druhý gól. Ukázala se také důležitost toho, že jsme doma v prvním zápase udrželi čisté konto. Díky tomu jsme věděli, že když vstřelíme v Turíně branku, že můžeme prohrát 1:2 a toto vědomí nám hodně pomohlo."
 
O SVÉ ŽLUTÉ KARTĚ: "Neviděl jsem video, takže to nemohu tvrdit na 100 procent, ale měl jsem pocit, že mě míč v okamžiku, kdy jsem byl mimo vápno, trefil do hrudi, ne do ruky. Předcházelo tomu mé podsmeknutí, to se prostě při fotbale stává."

O PAVLU NEDVĚDOVI: "Hned jak musel odejít ze hřiště, tak jsem si vzpomněl na podobnou situaci ze semifinále na EURO 2004 proti Řecku. Je mi moc líto, že nemohl utkání dohrát do konce, pokud to byl skutečně jeho poslední zápas v Lize mistrů, tak si určitě takovéhle smutné loučení nezasloužil."