Rozhovor pro Právo: O šesti letech v nároďáku

V reprezentaci jste od roku 2002, patříte služebně k nejstarším hráčům. Zdá se vám ten čas krátký, anebo naopak dlouhý?
"Hodně to letí. Vzpomněl jsem si na to při tréninku na stadiónu v Larnace, kde jsem chytal poprvé. Šest let není zase až tak dlouhá doba, skoro šedesát zápasů. V reprezentaci nejsem ještě dvanáct nebo patnáct let, takže to není tak strašné."

Věřil jste tenkrát, že až na výjimky už nikoho do branky nepustíte?
"Bylo mi dvacet let a potěšilo mě, že jsem odehrál první zápas pod novým trenérem. Předpokládal jsem, že v něm bude chtít trenér Brückner vidět nováčky. Vyhráli jsme nad Maďary 2:0 a já si říkal, že když nebudu dostávat góly a budu dobře chytat, dostanu šanci. To jsem chtěl. Nakonec jsem v brance vydržel, což mě hodně těší. Určitě mi také pomohlo, že mě kouč znal z jednadvacítky."

Jaká byla tehdy konkurence v reprezentační brance?
"Hodně velká, protože pořád dobře chytal Pavel Srníček, byli tu Jarda Blažek nebo Tonda Kinský i další gólmani."

Na které zápasy z reprezentace rád vzpomínáte?
"Z jednadvacítky samozřejmě na penaltový rozstřel ve finále mistrovství Evropy 2002 s Francií, které jsme vyhráli. Za áčko těch zápasů bylo víc a jsou spojené s dobrými výsledky. Vždyť jsme postoupili ze tří kvalifikací v řadě. Naposledy jsme ve skupině přeskočili i Němce, považované loni na podzim za nejlepší evropský tým. Byli jsme bronzoví v Portugalsku a cesta tam je spojená s mojí první kvalifikací, kterou jsem odchytal jako jednička. Tenkrát jsme si to všichni užívali... Neumím vybrat jen jeden zápas."

A z opačného konce...
"Zatím jsem neměl vyloženě špatné období, v němž bych pouštěl laciné góly."

Vy jste tehdy stál na začátku nové reprezentační éry. Nemáte pocit, že pomalu přichází další generační výměna?
"Určitě a je to dobře. Nynější tým vlastně tvoří dvě úspěšné jednadvacítky z mistrovství Evropy. Konkrétně stříbrná z roku 2000 a zlatá z roku 2002. Teď přichází čas stříbrné dvacítky z loňského mistrovství světa v Kanadě. Určitě je pro náš fotbal dobře, že má kde brát, a pro ty mladé kluky, kteří se už v mužstvu objevili, je pozitivní, že získávají zkušenosti. Jejich ostrý vstup do reprezentace pak bude o to snazší."

Chybí tu někdo z hráčů ze zmíněných jednadvacítek, o němž jste si myslel, že v reprezentaci bude?
"To je těžké říct, ale určitě jsem si myslel, že tu bude Lukáš Zelenka, který byl tvůrcem hry zlaté jednadvacítky. Bohužel pro něj, ale bohudík pro fotbal je moc dobře, že trenér má možnost vybírat z velkého počtu hráčů. Je třeba třicet fotbalistů, kteří mají výkonnostně na to jet na EURO, ale do konečné nominace se jich vejde jen třiadvacet."

Mezi brankáři jste ale stále nejmladší...
"To je pravda a pro mne dobře. Ještě mám nějaká léta v brance před sebou. Také pro mne se ale pozice změnila. Při tréninku jdou při bagu doprostřed ti nejmladší, a to já už nemusím. Ale konkurence gólmanů u nás je veliká. Je tu Jarda Blažek, Daniel Zítka, ale také Tonda Kinský, který byl vyhlášen nejlepším brankářem ruské ligy, Michal Daněk, Radek Černý, Martin Vaniak. Trenér má z čeho vybírat a bude hodně záležet na formě a představách kouče. V každém případě to je obraz dobré práce s brankáři v Česku."

Vy se jejich výchově také věnujete?
"Měl jsem štěstí, že se dobří trenéři věnovali mně, a já to chci postupně vrátit. V letních měsících dělám brankářskou školu a uvažuji o tom, že se mladým gólmanům budu věnovat i v budoucnu. Teď opravdu neumím říct, co přesně budu dělat, je to daleko.