PRESS: Po Euru zvážím, zda dál reprezentovat

Jak dlouho nad tím přemýšlíte?
Bude mi čtyřiatřicet a je čas, abych se zamyslel, co dál. Nedávno mě napadlo: Není po čtrnácti letech v nároďáku čas, abych tuhle kapitolu uzavřel?

Vy, patriot, který by za národní tým chytal i zraněný?
I když nechci předbíhat, počítám, že se to může stát. Když ubude cestování a zápasů s reprezentací, o to se zvyšuje pravděpodobnost, že bych mohl vydržet déle v Arsenalu. Vím, že mladší nebudu.

Cítíte, že stárnete?
Fyzicky se cítím skvěle, ale od roku 2002 je to pořád dokola. Mraky cestování a krátký čas na odpočinek. V určité fázi kariéry se prostě musíte zastavit a zvolit další směr. U mě ta fáze nastane po Euru.

Podle čeho se rozhodnete?
Spíš podle pocitu, ne podle výsledku.

Sportovci obvykle chtějí končit na vrcholu.
Máme hrozně těžkou skupinu, takže to tím nechci podmiňovat. Bez ohledu na to, jak ve Francii skončíme, si během prázdnin sednu a rozseknu to.

Jaké existují varianty?
Pokračovat. Pozastavit. Skončit. Rozhodnu se, než začne kvalifikace o mistrovství světa.

Pokud skončíte, všichni vás budou přemlouvat, ať pokračujete.
Proto musím být rozhodnutý napevno.

Už teď máte v reprezentaci odehráno 118 zápasů, což je rekord. K tomu jste poosmé Fotbalistou roku. Co to pro vás znamená?
Krásné razítko, že práci, kterou dělám, někdo oceňuje. Osobní zadostiučinění, že se pořád držím na úrovni. Každý rok si říkám to samé: Jsi na vrcholu, tak se snaž, abys tam zůstal.

Co je váš motor?
Víra, že se můžu pořád zlepšovat. A pokud ne zlepšovat, tak se minimálně držet na stejně vysoké úrovni. Cena pro nejlepšího hráče Česka je jen potvrzení: Vidíš, pracuješ dobře, tak má cenu pokračovat.

Zlatan Ibrahimovic je švédským fotbalovým králem už desetkrát. Láká vás taková meta?
Nepřemýšlím nad tím. Nikdy jsem se si nedával za cíl, že musím vyhrát třikrát, pětkrát, sedmkrát. Nikdy jsem si neříkal: A příště chci být Fotbalistou roku zase. Toužil jsem podávat co nejlepší výkony. Že mě to přivedlo k tolika trofejím, to je odměna.

Poslyšte, troufnul byste si chytat do čtyřiceti?
Tady a teď říkám ano. Dokud budu vědět, že ráno vstávám a jsem stoprocentně připravený a motivovaný věnovat se tréninku, moje kariéra jede dál. Ještě záleží, jak dlouho vydrží moje tělo. Zatím drží, nerozpadá se.

Zrovna léčíte poraněný lýtkový sval, už 20 dní jste nechytal.
Ale po reprezentační pauze už bych měl být v pořádku. Není to nic vážného. Pořád mám motivaci, pořád se těším na každý trénink, mám drajv.

I kvůli tomu, že jste loni překonal osobní krizi a odešel z Chelsea do Arsenalu?
Byl to impuls, který shodou okolností přinesla generační výměna. V Chelsea jsem sice chytal málo, ale když už jsem dostal šanci, ověřil jsem si, že na to pořád mám. Nebyl jsem připravený sedět na lavici a užívat si, jak jsem měl pěknou kariéru. Taky mi ta sezona ukázala, jak moc mi chybí, když nejsem víkend co víkend v zápřahu. Potřebuju to! Mimimálně potřebuju vědět, že mám šanci bojovat o pozici jedničky, což je pocit, který jsem ztratil, když přišel Thibaut Courtois.

Mimochodem, co váš klubový parťák Tomáš Rosický. Věříte, že se stihne uzdravit a zahrajete spolu na Euru? Oba byste se tam mohli loučit s českým dresem.
Tomáš dělá pokroky a lékaři jsou spokojení. Podle všeho by mohl do konce sezony ještě odehrát pár zápasů. A pevně věřím, že do Eura bude fit.

ZDROJ: MF Dnes, 22.3. 2016, Jan Palička