Petr: Mrzí mě, že jsem při Sportovci roku nemohl poděkovat fanouškům za podporu

Zde je Petrovo vyjádření k celé záležitosti:

"Konec roku je tradičně ve znamení vyhlašování výsledků různých anket včetně těch sportovních. Za svou dosavadní kariéru se mi poštěstilo být v popředí několika těchto anket (ať již s týmem nebo sám za sebe) a pokaždé, když se mi takového ocenění dostalo, mi především leželo na srdci, abych mohl při vyhlášení výsledků poděkovat těm, kdo mi dali svůj hlas, a abych měl možnost alespoň na dálku (třeba prostřednictvím televizní kamery) pozdravit všechny příznivce, kteří nám, českým sportovcům, drží palce a prožívají s námi naše úspěchy i neúspěchy.

Bohužel v případě letošní ankety Sportovec roku mi byla tato možnost - z pro mě nepochopitelných důvodů - odepřena. Protože je Premier League v plném proudu, nemohl jsem se slavnostního vyhlášení ankety osobně zúčastnit. To bylo dlouho dopředu jasné. Nicméně i tak existovala možnost předtočeného pozdravu prostřednictvím telefonátu. K němu sice několik hodin před vyhlášením výsledků došlo, ale takovým způsobem, který se mě velmi dotknul a který mi nedává jinou možnost než se proti němu ostře ohradit.

Rozhovorů do médií jsem absolvoval bezpočet a většina sportovních novinářů ví, že se chovám vstřícně a nemám žádný problém poskytnout svůj komentář i třeba v momentě, kdy se mně osobně zápas nepovede a kdy pochopitelně přicházejí na řadu kritické dotazy. Ovšem takové otázky, jaké mi položil v předtočeném rozhovoru pro večerní přímý přenos redaktor České televize, který pak byl i moderátorem celého přímého přenosu, takové jsem zcela upřímně ve své dosavadní kariéře ještě nezažil. Dovolte mi, abych se o ně s vámi podělil. 

První otázka byla pochopitelná a dala se očekávat:

"Co říkáte na to, že jste se umístil na osmém místě?"

Odpověděl jsem, že je to pro mě vždy ocenění, když se jako zástupce kolektivního sportu umístím v anketě plné našich medailistů ze světových soutěží v individuálních sportech. Pak následovala druhá otázka, u které jsem nepochopil její spojení s anketou, ale samozřejmě jsem odpoveděl.
 
"Objevily se informace, že odložíte helmu, je to pravda?"

Když jsem odpověděl, že se na nošení helmy nic nemění, že ji stále musím v zápasech mít, tak pan redaktor pronesl:

"SEDÍCÍHO NA LAVIČCE VÁS NAŠTĚSTÍ NIKDO ZRANIT NEMŮŽE!!!"

Důvod pronesení této repliky mi stále není jasný, ale styl, jakým byla vyřčena, mi připadnul ironický až jízlivý. A to nebylo všechno... Na závěr přišla totiž ještě tato otázka:

"JAK JSTE OSLAVIL PROPAD ČESKÉHO NÁRODNÍHO TÝMU NA 25. MÍSTO ŽEBŘÍČKU FIFA?"
 
Tento dotaz už jsem opravdu nechápal vůbec, nicméně jsem slušně odpověděl, že se takové věci neslaví. Poté mi pan moderátor poděkoval a ukončil spojeni...

Dlouho po skončení tohoto rozhovoru jsem přemýšlel, co si o tom všem mám myslet, proč jsem se právě já při takto významné sportovně-společenské akci stal obětí irelevantních dotazů a co konkrétně vedlo pana redaktora k tak arogantnímu a konfrontačnímu tónu. Zvláště poslední otázka se mě dotkla, protože vlastně urazila celý náš reprezentační tým. Měl jsem z chování pana redaktora pocit, jakoby si o nás sportovcích myslel své, že jsme asi jenom "ti, co kopou do míče, jezdí si jen tak na kole nebo si jen tak sjíždějí svahy na lyžích."

A protože, jak už jsem zdůraznil, jsem navíc ani nedostal prostor pozdravit diváky, rozhodl jsem se nakonec, že nebudu souhlasit s odvysíláním tohoto, pro potřeby ankety vpodstatě naprosto nesmyslného rozhovoru. Poprosil jsem Davida Trávníčka ze společnosti Sport Invest, která mě zastupuje, aby mým jménem v přímém přenosu poděkoval. Ale ani jemu nebylo dopřáno alespoň malého prostoru pro toto poděkování. Místo toho čelil podobným narážkám jako já pár hodin předtím.

A tak mi nezbývá než Vám poděkovat takto. Vám, sportovním novinářům, kteří jste mi dali v anketě svůj hlas, a samozřejmě Vám, fanouškům fotbalu a celého českého sportu, za Vaši velkou podporu, kterou mi často projevujete. Vám všem pak přeji klidné svátky a hodně zdraví, elánu a životního optimismu v roce 2010."