Petr končí v reprezentaci. Přišel čas odejít, říká

Petře, jak dlouho ti trvalo, než jsi to rozhodnutí udělal?

Přemýšlel jsem o tom už před mistrovstvím Evropy. Nebyla to otázka jednoho dne.

Co bylo hlavním důvodem?

Od nějakých sedmnácti let jedu na plné pecky: klub, reprezentační akce. Když jsem přestoupil do Anglie, počet mých zápasů se skoro zdvojnásobil. Jsem v Anglii od roku 2004 a pokaždé jsem byl v klubech, které hrají na všech frontách. Zápasů je strašná spousta a v kombinaci s reprezentací se dostáváme každou sezónu na hodně vysoké číslo.

Poslouchal jsi i svoje tělo?

Už v minulé sezóně jsem si říkal, že nemám tolik prostoru na regeneraci, protože tělo potřebuje na zregenerování delší čas, než v pětadvaceti. A vycítil jsem, že už není možné jet neustále na sto procent na všech frontách. Protože si chci kariéru prodloužit co nejdéle, musel jsem někde ulevit. Nechtěl jsem naskočit do kvalifikace a odcházet třeba v jejím průběhu, protože bych to asi cítil pořád stejně. Tak bylo lepší tu kapitolu uzavřít teď.

Budeš cítit lítost?

Na nároďák jsem vždycky jezdil strašně rád. Po dobu čtrnácti let jsem pokaždé přijel, pokud jsem nebyl zraněný. Vždycky jsem reprezentoval rád, ale teď přišel čas na konec. Jsem přesvědčený, že jsem udělal správné rozhodnutí.

Měl na konec nějaký vliv neúspěch českého týmu na mistrovství Evropy?

Vůbec. Už před turnajem jsem říkal, že pro mě nebude rozhodující výsledek, ani to, jestli se třeba vymění trenér. Cítím na sobě, že prostě potřebuju víc času na regeneraci a v tomhle zápřahu moc prostoru nebylo.

Rozloučil ses na velkém turnaji. Nemrzí tě, že ta tečka nebyla vítězná?

Mrzí a hodně. Věřil jsem, že Turecko v posledním zápase porazíme a ze skupiny postoupíme. Ale bylo vidět, že nás ten turnaj nezasáhl v nejlepším rozpoložení a pohodě.

Odcházíš jako ikona reprezentace, rekordman v počtu startů. Jak budeš kariéru v národním týmu hodnotit?

Vždycky jsem snil o tom, že si aspoň jednou zahraju za národní tým. Nakonec se mi to splnilo v takové míře, že jsem vytvořil rekord v počtu startů. Nebyla to moje priorita, ale jsem za to moc rád. Svědčí to o tom, že jsem si po dobu 14 let udržoval výkonnost, když jsem byl u všech trenérů jedničkou.

Navíc ses dostal na řadu vrcholných turnajů.

A těší mě, že jsem od patnácti, kdy jsem začal hrát za reprezentaci, nikdy nechyběl na žádném mistrovství Evropy a pokračovalo to i v seniorském fotbalu. Stejně tak strašně rád vzpomínám na mistrovství světa v Německu, kam jsme jako Česká republiky postoupili poprvé. I na baráže, což byly zápasy o všechno, a my z nich vždy dokázali vytěžit maximum. To jsou chvíle, na které se nezapomíná.

Je něco, co tě mrzí?

Že jsme v roce 2004 nedošli do finále mistrovství Evropy, protože ten tým na to měl. Chyběl jeden krůček. Byli jsme jediný tým, který kdy prohrál na stříbrný gól, protože tohle pravidlo bylo pak zrušeno. Bohužel se to tak sešlo.

Vybavíš si první zápas v reprezentaci z února 2002?

Bylo to na turnaji na Kypru proti Maďarsku. Nebyli tam skoro žádní diváci, hrozné hřiště, ale v té chvíli na to člověk nemyslí. Byla čest, že jsem poprvé nastoupil za reprezentační áčko. Chytal jsem asi 75 minut, pak mě střídal Martin Vaniak. Vyhráli jsme 2:0, takže to byla dobrá premiéra.

V reprezentaci jsi odehrál 124 zápasů. Věříš, že tohle číslo jednou někdo překoná?

Někdo se určitě najde. Bude hodně záležet, jak se týmu bude dařit, protože hodně zápasů člověk nasbírá v přípravách na vrcholné akce a pak i na těch samotných turnajích. Bude to muset být někdo, kdo začne v relativně krátkém věku a vydrží třeba 14 let. Je možné, že někdo takový přijde.

Jak vidíš svoje nástupce v brance národního týmu?

Bude to pro ně šance porvat se o místo jedničky. Bude záležet hlavně na obou Tomáších (Vaclíkovi a Koubkovi), jak se s tím popasují. Tomáš Koubek přestoupil do Sparty a bude důležité, jestli se prosadí a bude pravidelně chytat. Tomáš Vaclík má výhodu v tom, že je jasnou jedničkou nejlepšího týmu ve Švýcarsku Basileje a hraje s nimi pravidelně evropské poháry, takže má dost zkušeností s těžkými zápasy. Myslím, že problém s brankáři reprezentace rozhodně mít nebude.

Stihl jsi to už spoluhráčům oznámit?

S některými už jsem se o tom bavil dřív. Oznámil jsem to trenérovi, gólmanům a Honzovi Stejskalovi jako trenérovi brankářů. Ti to věděli první. Co se týče oficiálního oznámení, tak jsme čekali na správnou chvíli.

Budeš reprezentaci sledovat dál?

Samozřejmě. Budu klukům držet palce, aby postoupili na mistrovství světa, a když bude trenér chtít, abych nějakým způsobem někdy s něčím u nároďáku vypomohl, budu moc rád. Ale už ne v aktivní hráčské roli.