Pět gólů Manchesteru a postup

Tohle je přesně bitva Chelsea s Manchesterem United, kterou chce celý svět vidět. Jak ten náš nedělní ligový zápas nedopadl nejlíp kvůli věcem, které se udály kolem, tohle byla opravdová oslava fotbalu. A přispěli k tomu všichni aktéři utkání. Jsem rád, že oba týmy zapomněly na to, co se dělo v neděli a hrál se další úplně nový zápas o další vítězství. Díky tomu měl úžasný průběh. Byla tam velká kvalita na obou stranách, hlavně dopředu. Drama až do konce, devět gólů. Pro diváky to musela být úžasná podívaná, ale pro mě jako brankáře nebo pro trenéry to v některých situacích zas tak úžasné nebylo.

To prostě k fotbalu patří. První dva góly jsme dostali po chybách. Nebylo to snadné, protože jsme třikrát v zápase prohrávali a museli jsme dotahovat. Pozitivní je, že jsme se proti tak silnému týmu dokázali třikrát otřepat a vrátit.

Bylo to jen logické vyústění tlaku, který jsme měli. V takových chvílích potřebujete i štěstí, ale byli jsme odměněni za to, že jsme se do posledních chvil nevzdávali.

Jako kapitán se člověk snaží ulehčit práci rozhodčímu. Je lepší, aby měl klid, vyhodnotil situaci a ne aby do něj rylo deset lidí. Proto jsem kluky odtáhl pryč.

Já zápas Arsenalu viděl a říkal jsem si, jak je možné, že padne dvanáct gólů, když se jindy hraje v úplně stejném tempu a je to třeba jen 1:0. To jsem ještě netušil, že náš souboj s Manchesterem dopadne podobně. Pro lidi to musí být neskutečné. Kvůli tomu na fotbal chodí.

Vůbec. Byl to další zápas, jiná soutěž. Jsem rád, že jsme postoupili, řada dobrých týmů už je venku. Bylo by fajn dojít až do únorového finále. Hraje se ve Wembley a tyhle zápasy vždycky stojí za to. Kdybychom pohár vyhráli, tak můžeme mít koncem února teoreticky už dvě trofeje, protože už v prosinci nás čeká mistrovství světa klubů.