Nula číslo 169 a vyrovnaný rekord Premier League!

Jak se cítíš po vyrovnání rekordu?
Největší radost mám z toho, že jsme vyhráli a dostali jsme se na první místo tabulky, kde budeme minimálně do zítřka. Čisté konto je taková třešnička na dortu. Čtyři zápasy jsme na něj v lize čekali a jsem rád, že se to konečně povedlo.

Jak budeš na utkání s Aston Villou vzpomínat?
Dali jsme dva rychlé góly a měli jsme zápas pod kontrolou. Soupeř se ve druhé půli zvedl, nic jiného jim ani nezbývalo. Hráli více dopředu, byli agresivnější, ale do nějakých vyložených šancí jsme je nepustili.

Kdy jsi začal věřit, že bys mohl přidat další nulu?
Poprvé mě to napadlo o poločase. Vedli jsme 2:0 a říkal jsem si, že bychom to mohli dohrát s nulou. Myslím, že jsme hráli zodpovědně. I když posledních deset minut bylo vidět, že nám po náročném týdnu ubývají síly a dělali jsme trochu víc chyb. I tak jsem věřil, že už to nepustíme.

Co ti jako první blesklo hlavou po závěrečném hvizdu?
Měl jsem dvojnásobnou radost: z výhry i z té nuly. Když jsem přišel do Anglie, vůbec jsem nepřemýšlel nad nějakými rekordy. A teď mám 169 nul. Poděkování patří všem spoluhráčům, které jsem od příchodu do Anglie v roce 2004 měl. Oni jsou velkou součástí toho, co se mi podařilo. Sám bych nuly nezvládl.

Kolik gratulací ti přišlo?
Spousta, jak na telefon, tak na sociálních sítích. Hned po zápase mi gratulovali spoluhráči, fanoušci tleskali. Bylo to pěkné.

Nechal sis na památku třeba míč z toho utkání?
Vůbec nic. Až rekord překonám, schovám si dres.

Podařit se ti to může už v dalším kole, kdy doma hrajete s Manchesterem City.
Bylo by pěkné to překonat doma, navíc zrovna proti takovému týmu. Ale já jdu do každého zápasu se stejným cílem. Ať je to přátelák, liga nebo Liga mistrů, vždycky chci vyhrát a pomoci týmu co nejlepším výkonem.

Je 169 nul v Premier League důvodem k bilancování?
Není. Zatím ne. Doufám, že ještě nějaké další nuly přibudou. Zatím mi pomohly ke čtyřem titulům a doufám, že se s Arsenalem budeme rvát o můj pátý titul. To by bylo nejkrásnější. Na bilancování je ještě čas.

Kolik těch nul si vybavíš?
Samozřejmě tu první. Vychytal jsem ji při debutu v Chelsea. Porazili jsme 1:0 Manchester United, gól dal poměrně brzy Gudjohnsen a pak jsme to ubránili. Z těch dalších si člověk vybaví spíš ty milníky, jako třeba stou nulu. Když jsem jich měl 150, věděl jsem, že ten rekord už tak strašně daleko není a začal jsem to trosku víc počítat.

Na kolik nul se ještě cítíš?
To záleží na spoustě věcí: jestli budu zdravý, udržím si výkonnost, abych hrál, a bude se nám dařit. Smlouvu mám na čtyři roky a uvidíme třeba za dva roky, jak na tom budu. Ale ve fotbale člověk nikdy neví, nedá se nic plánovat.