Na Petrovo konto přilétla 100. prvoligová nula!

"Narazili jsme na kvalitního soupeře - Portsmouth se ukázal jako velmi dobře organizovaný tým, který i v zápase s námi potvrdil, že se mu letos v Premier League daří. My jsme chtěli první poločas sehrát lépe, naštěstí se nám v něm podařilo skórovat. Gól Franka Lamparda pak hodně určil další vývoj utkání a změnil obraz hry. Myslím si, že nakonec jsme si za tu bojovnost, nasazení a týmový výkon tři body zasloužili. Jsme za ně rádi i proto, že každý ligový zápas po reprezentační přestávce je obzvláště těžký, nikdy se v něm ta hra nerodí jednoduše."

- O výhru jste mohli v závěru střetnutí přijít, roli zachránce na sebe vzal Ashley Cole. Jak se to vlastně celé seběhlo?

"Ve vápně na mě šla zblízka střela, viděl jsem ji a skákal k pravé tyči. Ta střela ale nakonec trefila soupeřova hráče (byl to Kanu) a od něho se odrazil míč k Islanďanovi Hreidarssonovi, který hlavou z malého vápna mířil na branku. V ní však byl připravený Ashley a dal to pryč!"

- Zisk sté nuly byl pro vás poněkud komplikovanější záležitostí, jistě musíte být nyní rád, že už ji máte v kapse... Je to tak?

"Je to určitě dobře, že už jsem té stovky dosáhnul. Mám velkou radost jak ze tří bodů proti Portsmouthu, tak i z té sté nuly. Teď už se aspoň o tom nebude tolik psát... Také věřím, že tahle čerstvá nula odstartuje sérii mých dalších čistých kont."

- Co pro vás osobně znamená členství v Klubu ligových brankářů?

"Především je to pro mě pocta být v této vybrané společnosti. Těší mě také to, že jsem se stal členem takhle mladý. Jsou brankáři, kteří odchytají na nejvyšší úrovni spoustu let a přesto se sem nedostanou."

- Dokážete si vybavit svou úplně první prvoligovou nulu?

"Pamatuju si na ni, vychytal jsem ji za Blšany v zápase s Olomoucí. Skončilo to tehdy 0:0."

- To se psal 5. srpen 2000. O sezónu později jste se již v dresu Sparty nadechoval k velké sérii bez inkasované branky...

"Nuly ve Spartě byly pro mě hodně důležité. Vždyť se mi díky nim otevřela cesta do reprezentace a pak také na zahraniční angažmá."

- Právě ve francouzském Rennes jste následně strávil dvě sezóny a během nich nasbíral další čístá konta. Kterou z těchto nul si s odstupem času považujete nejvíce?

"Určitě bych vyzdvihnul utkání v Le Havru, které jsme vyhráli 1:0 (duben 2003 - pozn. red.). Byl to totiž zápas s naším přímým konkurentem v boji o záchranu. Od 50. minuty jsme hráli o deseti a já pak chytil penaltu a ještě další tři šance domácích. Le Havre potom z ligy spadnul a nám naopak tato výhra hodně pomohla k tomu, že jsme se v mé první sezóně v Rennes v lize udrželi."

- V Chelsea bylo duelů, v nichž jste neinkasoval, ještě více. Že budete v Premier League tak "vášnivým" sběratelem nul, to ostatně naznačil již váš úvodní prvoligový start v dresu Blues (výhra 1:0 nad Manchesterem United v srpnu 2004).

"Každý začátek je důležitý, tento byl navíc před domácím publikem. Tuhle nulu si samozřejmě pamatuju a určitě mi tenkrát hodně pomohla."

- A co ty další anglické? Které byste rád zmínil?

"Určitě tu z Blackburnu z února 2005, kde jsem chytil penaltu a navíc jsem v tomto zápase překonal rekord Premier League v neprůstřelnosti. Nulu, na kterou také nikdy nezapomenu, je ta z utkání v Boltonu (30.4.2005) - vyhráli jsme 2:0 a stali se po 50 letech mistry Anglie! Důležité pro mě byly i všechny nuly, kterých jsem dosáhnul po svém návratu na hřiště po zranění hlavy."

- Sto prvoligových nul - měly něco společného?

"Každá měla v daném zápase svůj význam a z každé jsem měl radost. Lišily se sice výsledkem, někdy to bylo 0:0, jindy 4:0, ale společné měly to, že jsem je nesbíral kvůli překonání rekordu, ale kvůli tomu, aby pomohly mužstvu!"