MŮJ ŽIVOT, 7. DÍL: Ty magnetky jsem neukradl!

 Až do deváté třídy jsem na vysvědčení nosil samé jedničky, tím pádem jsem se nemusel strachovat, když jsem vyplňoval přihlášku na střední školu. S prospěchem bez kaňky by mě přijali prakticky všude. A taky že ano!

Musím se přiznat, že první vážný průšvih jsem si schoval na druhou třídu. Já, naprosto bezproblémový žáček, jsem dostal černý puntík a poznámku do notýsku.

Přitom se jednalo o naprostou banalitu. Zrovna jsme od rodičů dostali magnetky a doma je přichytávali na všechno kovové, co jsme kde našli. Nenapadlo mě nic lepšího, než si ty černé magnety vzít druhý den do školy. Rovnou na tělocvik.

Učitelka rozložila žíněnky a my museli podle instrukcí dělat kotrmelce. To by samozřejmě nebyl žádný problém, jenže já měl v kapsičce u červených trenýrek, které byly tehdy na tělocvik povinné, zatracené magnetky. Po každém kotrmelci nějaký vypadl.

„Petře!“ křikla učitelka, když ztratila trpělivost.

Až se mi leknutím zastavil dech.

Marně jsem vysvětloval, že magnetky jsou dárkem od rodičů. Jen jsem si je vzal do školy, abych se mohl předvést před spolužáky. Bohužel učitelka byla přesvědčená, že jsem je ukradl ve třídě. Taková ostuda.

Však mi trvalo, než jsem tu poznámku doma přiznal...