MŮJ ŽIVOT, 61. DÍL: Kam jsi to vlezl, moulo?

Hned mi došlo, v jaké společnosti jsem se ocitl. Když bych se to pokusil srovnat s plzeňským dorostem, sotva bych našel slov. Kvalita fotbalu. Kvalita zázemí. Počet fanoušků. Profesionalita. A přitom to byl teprve začátek. Začátek všeho, co mělo být už brzy milionkrát větší, sledovanější a kvalitnější.

Stačí zavřít oči a ve vzpomínkách se mi vybaví, jak kolem sebe slyším skeptiky: "Nemáš šanci, hochu. Kam se to cpeš? Chyba, žes nezůstal v Plzni. Přes Chvalovského se do branky nikdy nedostaneš."

Já se nikam necpal a chápal jsem, že přednost bude mít někdo jiný. Vůbec mě neuráželo, že jsem převážně jen trénoval a chodil chytat za blšanský dorost. Aspoň mi díky tomu nechyběla herní praxe.

První kolo sezony mi ovšem zatrnulo. Hráli jsme v Ostravě, docela jsem se těšil, že si sednu na lavičku - a nic z toho nebylo. Prvním gólmanem byl Chvalovský, druhým Obermajer, až třetím - necestujícím, Čech. Chytal jsem za dorost a na ligu jsem místo do Ostravy zašel do Plzně. Kámoši se vyptávali, jak to kopeme, jak si žiju, co dělám. Byl to 1. srpen roku 1999, seděli jsme na tribuně, snad se i trochu nudili a zničehonic se ozval hlasatel: "Výsledky z ostatních stadionů po dvaceti minutách. Ostrava - Blšany 3:0."

Krve by se ve mně nedořezal. Takový debakl. "Kams to vlezl, ty moulo?" utahovali si ze mě kamarádi.

Když v poločase ohlásili, že prohráváme 1:4, to člověk přemýšlí o lecčems. Chtělo se mi utéct ze stadionu, což ze spousty důvodů nešlo a už vůbec se to nehodilo. Trochu jsem ztratil pojem o čase, když se z ampliónů ozvalo: "Ještě průběžné výsledky deset minut před koncem. Ostrava už vede nad Blšany 6:1."

Trapas, všichni si mě dobírali. Jenže kdybych měl v kalhotech, nikdy do Blšan nepřestoupím. Já se držel přikázání: "Neboj se, kvalita se vždycky ukáže!"

Prostě jsem si věřil, že to můžu dokázat.

A dokázal.

V sobotu 30. října 1999 jsem poprvé nastoupil v lize. Dvanácté kolo. Na Spartě!

P.S. Už za týden další díl