MŮJ ŽIVOT, 6. DÍL: Jedničky mě baví

Co se vám vybaví, když se řekne škola? Mě ze všeho nejdřív napadne stereotyp. Aspoň u nás to tak chodilo den co den. Máma nás před sedmou probudila, obléknout, vyčistit zuby a na stole už ležel připravený krajíc chleba. Se sýrem, s máslem, s marmeládou, s ředkvičkami. Vlastně nechápu, jak to rodiče mohli všechno stíhat, vždyť táta odcházel do práce ještě o hodinu dřív.

My sbalili svačinu a mazali do školy.

V první třídě jsem sedával vzadu, tam bývalo moje místo. Když zavřu oči a vrátím se časem, před sebou v dálce vidím černou tabuli popsanou bílou křídou a před ní paní učitelku, jak rozvážně pochoduje a vypráví: „Kdo mi řekne, jaké to je zvíře? Žije na souši, vlastně spíš na ledu. Když ťape, legračně se u toho kolébá. Je černobílé, má zobáček.“

Učitelka koukala po třídě, jestli už se někdo hlásí, a ještě stačila napovědět: „Je to vlastně pták, jen má krátká zakrnělá křídla. Létat nemůže, zato krásně plave.“

Holčina v první lavici vypálila ruku, že ví: „Čutňák! Čutňák!“

Dodnes, když vidím tučňáky, vybaví se mi spolužačka Jitka z první třídy.

Před druhou třídou jsme měnili školu. Říkalo se jí U Chanosu kvůli fabrice poblíž. Znovu jsem seděl v poslední lavici, abych měl o všem přehled a zároveň klid. Vepředu se neschováte, vzadu jo.

Vůbec mi nepřijde, že bych se ve škole něčím nervoval. Měsíce se střídaly a učení šlo jako po drátkách. Samé jedničky, sem tam nějaká dvojka. Nemyslete si, mně záleželo na tom, jaké známky domů nosím. O pár let později jsme dokonce s kamarádem Markem ve sbírání jedniček soutěžili. Marek byl druhý brankář ve třídě a výborný student. Hecovali jsme se: Kolik jedniček budeš mít v žákovské knížce, než dostaneš jinou známku?

Pět. Deset. Patnáct. Osmnáct?

Když pak do žákajdy přistála dvojka, mrzelo mě, že se jedničkový řetěz přetrhnul. O trojkách ani nemluvím, z těch jsem býval nepříčetný. I sbírání dobrých známek pro mě byla motivace, výzva a zároveň soutěž.

A znáte mě, chtěl jsem být nejlepší - v čemkoli, učení nebylo výjimkou. Takový jsem prostě já.

P.S. Už za týden další díl!