MŮJ ŽIVOT, 44. DÍL: Diskotéky? Alkohol? Ne, díky

Když malý kluk dokáže udržet míč v rukavicích, ještě to neznamená, že to dělá správně. Moji trenéři mi vždycky zdůrazňovali, že je potřeba pracovat a učit se důsledně, protože špatné návyky se komplikovaně odbourávají. Takže kvalita a preciznost musí vždycky zvítězit nad kvantitou.

O tom, že nemám blbnout mimo hřiště, mi nikdo říkat nemusel. Pro mě byl fotbal vším. Nikdy bych s fotbalem nehazardoval. Pokud jsem ho dokázal skloubit se školou, což nebylo vždycky úplně jednoduché, měl jsem ideální den. Už mi totiž nestačilo, že o přestávkách udělám úkoly na další den, na střední škole jsem se musel učit. Času nezbývalo moc a na vysvědčení se pár dvojek objevilo.

Holky? Diskotéky? Alkohol? Telecí roky? Dlouho jsem neměl páru, že se vlastně probíjím nástrahami puberty. I když nejsem svatý, zakázaná zóna mi nechutnala. Pivo maximálně jedno. To spíš sladký míchaný drink, ale jen tak zlehka, abych byl ráno připravený na další práci.

Cigarety? Vyzkoušel jsem jednou a... Nechutnaly.

Jediné, co se změnilo a čeho jsem si začal všímat, byly dívčí pohledy. Asi jak jsem byl vyšší než ostatní, tak se jich ke mně dostávalo víc. No, nebylo to nepříjemné, to se přiznávám, jenže na randění nezbýval čas. Když už se k něčemu takovému schylovalo, rychle to vyšumělo. Domluvili jsme si schůzku, já - dost možná schválně - zapomněl, mazal na fotbal a tím to haslo.

S Plzní jsme hráli dorosteneckou ligu, já na gymnáziu postoupil do druháku a byl plný snů.

„Už jsi blízko. Musíš vydržet,“ přemýšlel jsem večer v posteli, když zhasla světla v pokoji. Zavřel jsem oči a představoval si, jak budu chytat třeba za reprezentaci šestnáctiletých na mistrovství Evropy.

Už jsem nebyl žáček. Docházelo mi, proč na mě trenéři spoléhají. Pravidelně jsem jezdil na srazy nároďáku, což byl zážitek sám o sobě. Byl jsem součástí státní reprezentace. Stejné dresy a stejná prestiž jako hvězdy v áčku, ke kterým jsem vzhlížel. Srníček, Novotný, Němec, Siegl, Kuka, Šmicer, Bejbl...

Člověk si připadá tak nějak noblesně, když se obléká do dresu se lvíčkem na prsou. Když jsme se sešli na srazu, nikdo z trenérů po nás neštěkal: „Běhej, běhej! Jsi mladej, tak se ukaž.“ Bavili jsme se o taktice, o soupeřích, o motivaci, o budoucnosti.

P.S. Už za týden další díl