MŮJ ŽIVOT, 4. DÍL: Jak jsme se ztratili

Víte, můj strejda pracoval v JZD, při žních jezdil s kombajnem – a já jezdil s ním.

Vždycky mě fascinovalo, když jsem sledoval, jak kombajn požírá pole. Vjel rychlostí slimáka do vysokého obilí a když se na konci pole otočil, zůstával za ním posečený lán. Jenže řídit kombajn bylo dost obtížné. Volant byl sice vepředu, ale zatáčelo se zadními koly, což znamenalo, že jste na reakci kol čekali třeba vteřinu a půl. Udržet rovnou lajnu, to bylo umění.

Pamatuju, jak mi strejda půjčil kombajn poprvé. Nechal mě chvíli řídit a povídá: „Péťo, a teď se podívej za sebe.“

Ani jsem se nemusel otáčet. Jen jsem kouknul do zpětného zrcátka a viděl, jak za námi objevila šílená klikatice. Pravá, levá, pravá, levá. Všechno nakřivo.

Jednou o prázdninách jsme se všechny děti vydaly na dlouhou štreku za kombajnéry. Rousaly jsme přes les, přes bahno, najednou padla tma a před námi nebylo nic. Dohromady jsme musely ujít snad deset kilometrů, začaly jsme mít strach, doháněl nás hlad.

Začaly jsme se mezi sebou dohadovat.

„Co teď?“

„To musíme doběhnout.“

„Zvládneme to?“

„Anebo se ztratíme!“

Já byl v partě skoro nejmladší, takže jsem jen čekal na rozhodnutí rady starších. Kombajnéři jezdili jako šílenci, kosili jedno pole za druhým a tam, kde měli být, už dávno nebyli. A protože nepadla rosa, mohli pracovat do půlnoci. My, ztracené děti, jsme je na poslední chvíli našly. Uf, padl nám kámen ze srdce! Autobus, který kombajnérům vozí jídlo, nás vzal zpátky domů, jinak bychom se dotrmáceli tak ve tři ráno. Stejně jsme dostali vyhubováno, rodiče o nás měli strach. Takové lumpárny by se prostě dělat neměly.

Jestli můžu ještě chvíli zůstat u řízení, tak jsem kromě obrovského kombajnu poznal i kouzlo dědovy staré oktávky. Byla to škodovka, řazení měla na volantu, dveře se otvíraly podivně a ztuha. Já tu dobu nezažil, ale dřív se to auto používalo i jako sanitka. Když ještě táta hrával fotbal, jezdívali jsme s oktávkou krásné štreky po kraji. Děda mě suverénně šoupnul na přední sedadlo a vyráželi jsme fandit.