MŮJ ŽIVOT, 28. DÍL: Nejsem Superman, ale...

Nebudu zapírat, že jsem v životě dostal i pitomé a naprosto zbytečné góly, za které jsem se dlouho styděl. Ke všemu se nebylo lehké povznést nad výčitky spoluhráčů, kteří na mě někdy sváděli neúspěch. Utrousit, že to měl gólman chytit, je nejsnadnější alibi.

Člověk se s tím musí naučit žít, sebelítost není správná cesta. Pokud byste se tím užírali, neuspějete - já chytat chtěl a chtěl jsem chytat co nejlíp.

Když jsem při tréninku dostal gól, potřeboval jsem hned při další střele dokázat, že to byla náhoda. S vervou jsem zkoušel skákat i po střelách, o kterých jsem věděl, že nemůžu zastavit. Mermomocí jsem jsem chtěl zavřít branku!

Až časem jsem pochopil, že ani Superman by nechytil všechno. Ale jedna skutečnost ve mně vře pořád stejně: inkasované góly mi vadily, vadí a vadit budou. A to zásadně. Jako kluk jsem těsně před usnutím často přemítal, jak to udělat, abych chytil každou střelu, každou šanci. Ležel jsem v posteli a očima hledal na stropě odpověď. Jenže jsem ji nenašel, protože dokonalost neexistuje. Ani Buffon není dokonalý, ani Neuer nebo Casillas, ani Kahn, Jašin, Plánička nebo Banks nebyli.

Být brankářem je holt specifický život. Individuální sport vložený do kolektivního. Představte si tenisty, jak hrají finále Wimbledonu. Rafael Nadal versus Roger Federer. Mají stejné role jako brankáři ve fotbale. Když tenista kazí a kazí, nikdo jiný ho nezachrání. Kazí, prohrává, vypadává, končí.

Gólman to samé. Když zkazí, může to zabalit on i deset kluků, kteří patří do jeho mančaftu, což brankářovu odpovědnost násobí. Jen velmi zřídka se spoluhráčům podaří vyžehlit problém, který způsobím vlastním kiksem.

Jsem přesvědčený, že brankářova odpovědnost je stejně maximální jako v individuálním sportu - a mně se to zamlouvá. Jsem ve hře, jsem poslední instance, jsem ten, na kom záleží. A nezříkám se toho.

Pokud k tomu přidáte kolektivní radost a společné prožitky, které můžou nastat v případě vítězství, nemá to chybu. Podělíte se o radost. O pocit, že na hřišti nejste sám. Chápete? V tom je fotbal geniální.

P.S. Už za týden další díl