MŮJ ŽIVOT, 18. DÍL: Tenkrát poprvé

No, jak všichni víte, nakonec jsem v brance skončil, ale celý ten příběh zahájila jedna velká náhoda.

Jako děti jsme měly tréninky od pondělí do čtvrtka a záleželo na každém, kolikrát přijde. Mě nikdy nenapadlo, že bych se na trénink vyprdnul. Potřeboval jsem se hýbat, běhat, soutěžit a vůbec jsem miloval, když jsem byl na hřišti.

Vzhledem k tomu, že jsem tehdy nepatřil k nejvyšším, trenéři si nejspíš nemysleli, že bych někdy mohl chytat. Proč taky? Když před zápasem oznamovali sestavu, vždycky se ozvalo: „Na levé straně zálohy bude kopat Čech, Petr Čech.“

Až se jednoho dne všechno zvrtlo. Měli jsme hrát přátelský zápas proti klukům z páté třídy, kteří byli o dva tři roky starší než my. Jako na potvoru nepřišel žádný náš gólman, přitom většinou chodili třeba tři. Na potvoru? Dneska bych asi měl mluvit jinak, pokorněji, protože to tehdy ovlivnilo celý můj život.

Trenéři pochodovali před kabinou, koukali po nás skrz otevřené dveře a mudrovali, co si počít: „Koho tam dáme? Sakra, to určitě dostaneme nakládačku.“

Už jsem se chystal převlékat do dresu, když trenéři ve stejný okamžik zvedli obočí: „Hele, tenhle si přece při tréninku občas stoupne do branky. Ať chytá Petr. Vypadá šikovně.“

Nemusel jsem se otáčet, mluvilo se o mně.

Tenkrát to bylo poprvé! Poprvé naostro jsem si stoupnul do branky.

I když proti nám stáli podstatně starší, vyšší a silnější kluci, nedopadlo to špatně. Sice jsem dostal pět gólů, ale mohlo jich být pětkrát tolik. Ve snu by mě nenapadlo, že mi ten přátelák ovlivní zbytek života. Nijak zvlášť jsem nad tím nepřemýšlel, prostě jeden zápas v brance, s jedničkou na zádech a bez rukavic, protože mi je neměl kdo půjčit. No co, mně to nevadilo.

Pamatuju si, jakou radost jsem měl pokaždé, když jsem něco chytil. Cokoli. Střelu nebo klidně odražený míč. Prostě jsem to čapnul a byl šťastný. Jenže pokud se balon zastavil až v síti, žralo mě to. Byl jsem nepříčený, i když to na mně asi nebylo poznat.

Celou kariéru mě provází stejný pocit: střely, které nedokážu chytit, nenávidím.