Mistrovský doutník a koňak s Drogbou

Nejdřív jsem měl pocit, že to snad ani není pravda, že mám jen nějaké chvilkové zatmění. Ale máme pohár, mám na krku medaili, tak to asi pravda je. Je to nejhezčí chvíle mojí kariéry.

Vůbec nevím, co se tam dělo. Vylosovali mě na dopingovou kontrolu a strašně dlouho trvalo, než jsem byl schopen odevzdat potřebný vzorek moči. Jak jsem byl pře dvě hodiny ve stresu, najednou to nešlo. Pil jsem všechno možné, Fernando Torres mi pak přinesl i pivo a chvíli tam se mnou seděl.

Snad do půl třetí. Jen jsem v rychlosti proletěl mixzónou, protože na mě čekal autobus se všemi hráči. Jeli jsme do hotelu, kde jsme pro sebe měli vyhrazenou místnost. Přijeli jsme někdy kolem třetí a spontánně jsme si užili oslavy. Byly s námi i manželky nebo partnerky, já se pak potkal ještě s dalšími členy mojí rodiny.

Já měl na přípitek šampaňské a pak jsme si sedli s Didierem Drogbou, Paulem Ferreirou a trenérem gólmanů Christophem Lollichonem. Dali jsme si mistrovský doutník a koňak.

Asi v šest jsem si šel lehnout, byl jsem strašně unavenej. Ale prakticky jsem nespal. Možná hodinu, v sedm už jsem byl vzhůru.

Určitě. Tohle se ani plánovat nedá. Celý ten zápas byl šíleně bláznivý. Člověk toho během dvou hodin prožil tolik... Byl to obrovský stres. Tíha finále padne na každého, i kdyby už měl za sebou takových zápasů třeba deset. Nikdo nechce prohrát. My k tomu nebyli daleko, ale vyrovnali jsme. V prodloužení jsem chytil penaltu, pak ten rozstřel. Bylo to psychicky strašně vyčerpávající, ale odměna je o to sladší.

Je to zápas, na který nikdy nezapomenu. Vyhráli jsme Ligu mistrů a já k tomu nějakým způsobem pomohl chycenými penaltami.

Viděl jsem hodně penalt, měl jsem to celkem nastudované, ale pod tím tlakem je ze všeho nejdůležitější zachovat chladnou hlavu. Nebylo to jednoduché, protože v rozstřelu Bayern první tři penalty proměnil. 

To mi taky dodávalo sebedůvěru. Věřil jsem, že v rozstřelu aspoň jednu penaltu chytím a nakonec to vyšlo takhle nádherně.