Máme pohár! Můj čtvrtý FA Cup

Když jsem pohár držel, hned mi blesklo hlavou, že už je to můj čtvrtý vyhraný FA Cup. A musím přiznat, že mi to pokaždé udělalo stejně velkou radost. Je to odměna za celoroční práci. Navíc v lize se nám nedaří zdaleka podle představ a je důležité, že sezóna neskončí bez trofeje. Navíc nás čeká ještě jedno velké finále a pro psychiku je lepší jít do něj s vědomím, že už se nám něco podařilo.

I v tu chvíli jsem si byl stoprocentně jistý, že míč čáru nepřešel. A potvrdily mi to i záběry, které jsem pak viděl. Rozhodčí zaslouží velké uznání, že v tak vypjaté situaci nezpanikařili. Pro pomezního to bylo hodně těžké, ale rozhodli správně.

Carroll si nabíhal na centr a já věděl, že se musím co nejrychleji přemístit na druhou stranu. Byl jsem tam včas, a jak jsem míč vytáhl na břevno, doufal jsem, že se od nikoho neodrazí a nedoplácá se do branky. Ivanovič pořádně nevěděl, kde je balón, ale nakonec si s tou situací poradil výborně.

Do stavu 2:0 jsme ho měli pod kontrolou. Kráčeli jsme za vítězstvím, ale díky jednomu šťastnému odrazu Carroll snížil a Liverpool se vrátil do zápasu. Carroll hrál výborně, vyhrával spoustu soubojů, ale my jsme to až do konce ubránili.

Navíc dal góly snad i v každém semifinále, což je unikát. Wembley je prostě jeho stadión. Když nastoupí do finále, můžeme být o něco klidnější. Víme, že ten gól prostě dá...

Hned v šatně byla obrovská euforie. Stříkalo tam všechno, co bylo po ruce. Šampaňské, pivo, voda, ionťáky. Žádná organizovaná oslava nebyla, každý pak šel, kam chtěl. Já vyrazil s Martinou a pár spoluhráči na pozdní večeři a drink, ale nic velkého se nekonalo. Přece jen hrajeme už v úterý ligu v Liverpoolu.