Magická stovka

Petře, co pro tebe znamená sto zápasů v národním týmu?
Stovka už je obrovské číslo. Vždyť je mi teprve třicet. Za dobu mého působení u reprezentace se vyměnili trenéři, ale všichni mi věřili a pořád jsem jedničkou. A nesmíme zapomenout, že mi kvůli zraněním ještě nějaké zápasy utekly. Už jich mohlo být víc, ale stovka je nádherné číslo. Odehrát sto zápasů, to se nepovede každému.
Gratulovali ti spoluhráči v klubu?
V Anglii se tahle jubilea hodně sledují. Kluci o tom samozřejmě věděli a přáli mi, než jsem odjížděl na sraz. Nedávno odehrál stovku v dresu Anglie Ashley Cole. Jenže ten si to uměl naplánovat... Vyšlo mu to na zápas s Brazílií ve Wembley, dostal i kapitánskou pásku.
Jak vzpomínáš na svůj reprezentační debut z 12. února 2002?
Byla to příprava na Kypru s Maďarskem. Nebylo mi tenkrát extra dobře, bolelo mě břicho. Ale odchytal jsem asi 75 minut, nedostal jsem gól a pak mě střídal Vaniak. Měl jsem hroznou radost, že jsem nastoupil. První celý zápas, který jsem odchytal za nároďák, byla příprava s Jugoslávií, vlastně generálka na kvalifikaci o EURO 2004. Bylo jasné, že kvalifikaci začnu jako jednička.
Do kolika let je reálné být jedničkou? Troufáš si třeba ještě na další stovku?
Ta podle mě reálná není. To bych potřeboval hrát do čtyřiceti a nevím, zda je to reálné v zápřahu, který každý rok máme v Chelsea. Ale takhle daleko se koukat nedá.
Karel Poborský má jako český rekordman v počtu startů 118 zápasů. Jeho rekord tě láká?
Pokud se něco nestane, tak tady je pravděpodobnost, že bych Karla mohl překonat. Ale tohle nikdo nemůže plánovat. Uvidíme, co přinesou další roky.
Můžeš prozradit, jaký zápas z té stovky si budeš navždy pamatovat?
Holandsko na mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku. Prohrávali jsme, otočili jsme to na 3:2. Byl to zápas se vším všudy, nic mu nechybělo. Krásný góly, vynikající výkony, nádherná atmosféra. Pak samozřejmě rád vzpomínám na všechny baráže, které nás dostaly na mistrovství světa nebo Evropy. To jsou vždycky psychicky strašně těžké zápasy. No, a kdybych měl říct ještě jeden, tak třeba výhra v Německu 3:0 v kvalifikaci o mistrovství Evropy 2008.
Kdy sis nejvíc zachytal?
Asi s Ghanou na mistrovství světa 2006. Prohráli jsme 0:2, ale chytil jsem možná šest šancí. Valilo se to na mě ze všech stran.
Jaký soupeř byl nejlepší z těch, proti kterým jsi hrál?
To se nedá určit. Hráli jsme kolikrát s Holanďany, v roce 2007 jsme vyhráli 3:0 v Allianz Areně nad Německem, které rok předtím skončilo třetí na mistrovství světa. Parádní bylo i vítězství v přáteláku ve Francii 2003. Tehdy měli možná nejlepší tým v historii.
Za jedenáct let v reprezentaci jsi vystřídal hodně spoluhráčů. Můžeš ukázat na jednoho, který byl nejlepší?
Tady mám jasno. Pavel Nedvěd. Je to vítěz Zlatého míče, což hovoří za všechno. Nesnášel prohry, byl to velký tahoun týmu. Mezi těmi, kteří už v reprezentaci nejsou, byli i další skvělí hráči jako Poborský, Koller, Baroš, Jankulovski, Ujfaluši, Šmicer a další.
Jaké máš s reprezentací sny?
Strašně rád bych si zahrál na mistrovství světa v Brazílii. Pořád věřím, že máme šanci se o to porvat. Chtěl bych zažít atmosféru šampionátu v nejtradičnější fotbalové zemi na světě.