JEHO ŽIVOT: Poctivý pracovníček Petr

Jaroslava Klučinová už neučí, je v důchodu, ale když ji chcete dohnat, máte problém. Pořád někde lítá a její telefon zvoní marně. Až jednou...

„Mám patnáct minut čas, spusťte,“ poví, než spustí ona sama.

Petrovi dělala na druhém stupni třídní učitelku.

Co se vám vybaví, když se řekne Petr Čech?

Solidnost, poctivost. Poznala jsem ho, když mu bylo deset a půl, což je ještě velmi klučičí věk, ovšem on se projevoval jinak než jeho spolužáci, konkrétně naprosto uspořádaným chováním.

Slovo solidnost se k desetiletému žákovi moc nehodí.

Souhlasím s vámi, nehodí, jenže k Petrovi přesně pasuje. Ne že by nechtěl lotračit s ostatními uličníky, ale vnitřní kázeň měl maximální. Bylo to tak nápadné, až mě to jako učitelku fascinovalo. Jsem přesvědčená, že přesně tyhle vlastnosti mu později pomohly, aby se stal tak úspěšným sportovcem. On nebyl přepečlivý, ale přirozeně akurátní ano. Takový poctivý pracovníček.

Nic vám nevadilo?

Jedině to, že nešel na univerzitu. Učila jsem ho matematiku a bylo mi jasné, že má ohromnou budoucnost. Na technické nebo vědecké obory. Vidíte, nebyl šikovný jen na sporty, i když právě v nich vynikal nejvíc. Měl v sobě nadhled, klid, originalitu a spoustu energie.

Aha, už skutečně poznávám Petra.

To jsem ráda. On se rád učil, rád se naučil a ke všemu ještě uměl. Přitom si myslím, že nemusel sbírat jedničky za každou cenu.

Ještě nějakou drobnost najdete v paměti?

Určitý čas jsem ho učila hudební výchovu. Měli jsme ve třídě nenáročnou bicí soupravu a vzpomínám si, jak do ní o přestávkách bušil. I když improvizoval, rytmicky mu ladilo.

No vida, utajený talent.

To se mi taky vybavilo, když jsem ho před pár lety viděla v televizi, jak sedí za bubny a válí jako profík.

Stala jste se jeho fotbalovou fanynkou?

To nemůžu říct, i když jeho kariéru pochopitelně sleduju pečlivě. Všem dětem, které jsem učila, jsem přála, aby z nich vyrostli slušní lidé a osobnosti. Ale je pravda, že fotbalem žila a stále žije celá škola, takže Petrova kariéra dělá výjimečný dojem.

Scházíte se někdy?

Bohužel jsem ho od patnácti let neviděla, ale dozvídám se od Petrových spolužáků, že pořád drží pospolu a vídají se, když je příležitost. Moc jim přeju, ať jim školní přátelství vydrží.