Čechíno zvolen králem brankářů v Lize mistrů

"Je to velká odměna za to, že jsem se dokázal vrátit po těžkém zranění hlavy. Všechny síly, které jsem měl, jsem vložil do návratu. S Chelsea jsme nejdřív vyhráli Ligový pohár, na konci sezony i Anglický pohár. Jen smolně jsme vypadli v semifinále Ligy mistrů a skončili jsme těsně druzí v anglické lize... Musím říct, že jaro se mi povedlo, což zřejmě rozhodlo,“ řekl Čechíno.

- Kdybyste měl tu možnost, koho byste zvolil vy?

"Ikera Casillase z Realu Madrid. Bez něj by Real španělský titul nezískal. Navíc Casillas má velice stabilní výkonnost a líbí se mi jeho styl."

- Měl jste pro slavnostní večer připravenou řeč?

"To ne, já spíš vždycky improvizuju."

- To ale v brance neděláte...

"Občas jo. Pokud se něco nepovede, musím improvizovat. Ale mi to přijde automatické, protože brankářem jsem celý život, každý den, každý trénink, každý zápas. Zato na slavnostní večírky tak často nechodím. Navíc jsem ani nevěděl, jestli se mě budou vyptávat francouzsky nebo anglicky. Proto jsem si raději nic nepřipravoval."

- Po slavostním vyhlášení jste byl ještě při losovacím aktu Ligy mistrů se slavným sovětským brankářem Dasajevem. Jaký to byl pocit?

"Krásný. Ale hlavně to pro mě byla velká čest. Komu z lidí se poštěstí, že mu na ruce kouká celá Evropa. I já jsem byl zvědavý, jaké lístky vytáhnu."

- Nebyl jste nervózní?

"To zase ne, ale říkal jsem si: Dneska mi asi v některých klubech budou nadávat, že jsem je nalosoval do těžké skupiny."

- V Monaku se ještě v pátek hraje Superpohár AC Milán - Sevilla.

"Ale já letím v noci do Londýna, dopoledne už trénuju s Chelsea. Ten Superpohár bych rád viděl, ale je pro mě mnohem důležitější být připravený na nedělní bitvu s Aston Villou. Nesmím nic podcenit."

- Vy podceňujete máloco. V Česku jste nedávno získal potřetí za sebou novinářský Zlatý míč pro nejlepšího hráče sezony, k tomu vychytal jubilejní stou ligovou nulu. Jste na vrcholu?

"Doufám, že ne. Pořád se můžu zlepšovat. Ještě bych pár cen chtěl získat, zajímají mě hlavně ty týmové. S reprezentací a s Chelsea."

- O individuální nestojíte?

"Samozřejmě, že stojím, ale vítězství s týmem je mnohem důležitější a krásnější. Kvůli týmových úspěchům hraju fotbal."

- Změnilo vás nějak loňské zranění hlavy?

"Pochopil jsem, jak křehký může život být. Po tom, čím jsem si prošel, si všeho víc vážím, myslím, že se i míň vztekám. Byla to zkušenost, která bolela, ale zocelila mě."

- Vzpomenete si ještě někdy na ten osudový den?

"Ani ne, není proč."

- Ani nedávno při zápase v Readingu?

"To jsem spíš přemýšlel, proč si nic nepamatuju. Bylo to zvláštní. Myslel jsem si, že si něco pamatuju, ale jakmile jsme se blížíli ke stadionu, nebylo mi nic povědomé. Ani v kabinách nebo na hřišti. Jako bych tam nikdy předtím nebyl. Což je dobře, protože jsem se nijak nenervoval."

- V lednu vás naopak čeká nádherná zkušenost. Vaše manželka Martina má rodit. Už víte, jestli to bude kluk, nebo holka?

"Zatím ne, ale chtěli bychom to vědět, abychom se mohli předem připravit. Sám jsem zvědavý, jaký budu táta. Hrozně se těším."

- Petře, žijete život, který vám spousta lidí závidí. Získáváte ceny, vyděláváte velké peníze, vítězíte, brzy budete táta. Chybí vám vůbec něco?

"Snad jen to, že jsem daleko od přátel a od rodiny. Z Londýna se domů do Plzně dostanu málokdy. Ale nestěžuju si, mám krásný život."