Bolest cítím, ale ruka vydržela

„O tom, že budu hrát, jsem se definitivně rozhodl v pátek po tréninku. Zvládl jsem ho normálně, i když bolest cítím dost velkou. Doktoři nechali finální rozhodnutí na mně. Na zápas jsem měl vyrobenou speciální dlahu a tejp, nic jiného. Umrtvit malíček mi nemohli, protože při chytání ho potřebuju cítit,“ prozradil Petr.
A bez váhání přiznal, že ho malíček bolel. „Samozřejmě, že to bolí, vždyť jde o zlomeninu. Ale chytat se s tím dá. Důležité je přežít tu bolest. Střel na mě šlo poměrně dost, ale žádná mě netrefila vyloženě do toho prstu. Když jsem přežil tohle, tak ve čtvrtek budu proti Spartě určitě chytat, pokud se nestane něco neočekávaného,“ řekl.
Zápas jako takový Blues zvládli na jedničku. „Tottenham hrál svůj zápas dřív a vyhrál, tak jsme věděli, že nesmíme taky zaváhat. Jsme rádi, že jsme to zvládli, navíc večer ještě prohráli City, takže to teď mezi námi je jen na čtyři body,“ přiznal Petr.
„Proti Wiganu jsme sice neměli úplně nejlepší začátek, ale asi to bylo dané tím, že jsme měli spoustu hráčů na reprezentačních akcích a vraceli se na poslední chvíli. Postupně jsme se ale zvedli a hodně nám pomohl první gól. Po pauze jsme přidali další, jenže jsme prakticky hned nechali soupeře snížit. Naštěstí jsme v závěru z těch mnoha šancí přidali další dvě branky. To byl největší rozdíl oproti předchozím zápasům, že jsme šance proměnili,“ těšilo Petra.